Mystic Skates Cup 2007 - The Real Skate Contest

English

Česky

Muzika

THE EGG

“Myslím, že Glastonbury je naším duchovním domovem.”, přiznává Ned Scott, jeden z dvojčat v srdci kreativního stroje The Egg. “Svým způsobem jsme tam vyrostli. Poprvé jsme jeli s matkou a jejím přítelem, když nám byli čtyři roky. Táta jel taky, protože byli všichni kámoši. Mámin přítel byl v jednu chvíli nahý v backstagi a za chvíli hrál na živém podiu se svojí skupinou Mr Spratt’s 21st Century Popular Motets.” Tohle naučilo Neda a Maffa radostem jamování a to se stalo srdcem jejich skupiny, kterou počátkem 90. let založili v rodném Oxfordu. Když organizátoři festivalu Big Chill dělali anketu, kterou kapelu by návštěvníci chtěli na festivalu slyšet, The Egg zvítězili na plné čáře.

Vyrostli na The Wall a Dark Side of the Moon a během dospívání si zamilovali the Doors, kteří podle Maffa dakázali, že “Pořád ještě můžete od živé skupiny slyšet našláplý bicí s nábojem.” Brzo si oblíbili The Happy Mondays a The Stone Roses, kteří vydláždili cestu k jejich uvolněnému klub-funku. V jejich hudbě je jasně slyšet vliv zvlněného deep drum’n’bass LTJ Bukema.

Funk je samozřejmě základem, na kterém postavili svůj zvuk. Dva tracky měly na The Egg obzvlášť silný vliv - ‘Money Spider’ od The James Taylor Quartet a ‘Shifting Gears’ od Johnny Hammond (mimo jené oblíbenec Gilla Petersona). Jakékoliv pokusy nazvat jejich hudbu slabým odvarem anglického originálu jsou rychle umlčeny mimo jiné faktem, že basista Ben Cullum spolupracoval s Lonnie Liston Smith a Herbie Hancock.

Malé bristolské nezávislé vydavatelství Cup Of Tea Records vydali v roce 1995 The Egg singl ‘Shopping EP’, na nichž se mimo jiné objevil remix Filla Brazilia. China Records si okamžitě všimli jejich potencionálu, podepsali s nimi smlouvu na sublabelu IndoChina a zavřeli je do Cornwall’s Sawmills studia. Výsledkem bylo sedmdesátiminutové album ‘Albumen’ plné syrového, neuvěřitelně chytlavého, ale velmi britského instrumentálního funku.

V té době se už mezi lidmi šířily zvěsti o živých vystoupeních The Egg. Skupina hrála v bílých tričkách s černými čísly 1-4 na bílém podiu a nad nimi se promítaly bizarní komiksové projekce. Hráli všude od Austinu po Texas, na Post-Apartheidovém festivalu v jižní Africe... byli rozjetí, byli všude a jamovali s každým od hráčů marimby až po... jak říká Ned: “Jeli jsme na ten Woodstock reunion. Bylo to fakt kýčovitý - peace’n’love pizzas, Pepsi, žádný alkohol, Salt’n’Pepa a naolejovaní tanečníci co říkali: “Podívejte kolik lásky je na Woodstocku.” Šli jsme cestou k místu, kde byl zdarma festivalový happening. Bylo tam asi 100.000 lidí, ale žádná media. Jednoho rána jsme jamovali, když v tom se objevil šerif Woodstocku, vzal do ruky kytaru a začal předvádět Hendrix sólo. Všichni začali vylízat ze stanů a mlátit do ešusů. Asi po dvaceti minutách šerif skončil a prohlásil: „OK, nikdy jsem tu nebyl.“, a vypařil se.“ Mezitím The Egg upevnili svoji pozici v taneční hudbě vydáním remixů nazvaných ‘Get Some Mixes Together’.

Jejich další studiové album ‘Travelator’ vyšlo v roce 1998 a trefili se přímo do nálady té doby. Album produkval Tim Holmes z Death in Vegas, který mimo jiné spolupracoval s Chemical Brothers a objevili se na něm nezapomenutelné tracky jako například ‘Getting Away With It’ . Skupina sklidila obrovský úspěch v Turecku a Izraeli. některé z jejich chilloutových tracků, jako třeba ‘Stuff’ se objevili na mnoha kompilacích, včetně ‘Backroom Beats’ série labelu Twisted, který řídil jejich tour manager Ed Bigland. V roce 2003 na labelu Squarepeg vychází jejich album ‘The Venice Beach EP’, klasika nového století navazující na nejlepší okamžiky tvorby The Orb.

Od vydání vysoce oceňovaného ‘Forwards’, byli The Egg velmi zaneprázdnění. Remixovali ‘Living on my Own’ od Fredda Mercury, uznané samotnými Queen, nahráli EP na počest jejich kamaráda z dětství Toby Pascoe. Tobyho beaty se objevily v hodně tracích od Roni Size/Breakbeat Era, samplvali je Chemical Brothers. Na EP přispěli Tim Holmes z Death in Vegas, původné členové The Orb Greg Hunter a Chris Weston. The Egg také spolupracovali na tracku ‘For Lovers’ s Wolfman a Pete Doherty (za ten byli v roce 2005 nominováni na Ivor Novello cenu a vystupovali na Top of the Pops), pro Channel 4 natočili program o duchovním osvícení a mimo jiné natočili tematický track pro ITV ‘At Home With The Braithwaites’!

Důležitou součást jejich života tvoří živá vystoupení. Všichni jsou výbornými hudebníky a mají živou, propracovanou show. Zároveň se ale nebojí zkoušet nové věci a skočit do neznámého, protože vědí, že se shodnou. Maff dává příklad: „Mysleli jsme, že zkusíme zahrát zkrácenou verzi Tocadisco remixu naživo na festivalu ‘Lounge on the Farm’ v Canterbury. Nebyli jsme si jistí, jestli to zafunguje a půlka našich kámošů nás od toho odrazovala, ale dali jsme to a fungovalo to. Lidi to milovali a to se počítá.“

Jejich hudba je naživo často dost odlišná od nahrávek, indie track se může stát více tanečním a naopak. Jejich singl ‘Nothing’ se přetavil do klubové verze a v Cargo v listopadu odehráli půlku svého setu naživo a druhou jako midi verzi. V tom jsou The Egg jedineční, jak Maff řiká: “ Vždycky máme dva procesy – písně cílené do rádií a živější, instrumentální našláplé verze určené na taneční parket.”

The Egg mají hodně kámošů z různých kruhů a rádi se zjevují v různých inkarnacích. V současnosti jsou doprovodnou kapelou pro Sophie Barker, dříve sooučást Zero 7, někdy vystupují s Just Jack a Maff hraje se spřátelenými The Bays. Na festivalu Glade jamovali s kultovní kapelou Mad Cows a Maff se zvukařem nedávno zahráli pod nickem ‘Stuff’ elektonický, experimentální set na literárním festivalu v Port Elliot.

Maff hrál na bicí pro The Oricalc Phase, leftfield/krautrock skupinu podepsanou na DC Recordings, jejichž EP ‘Respond In Silence’ si oblíbil samotný Laurent Garnier.

The Egg se pravidelně objevují na mnoha menších festivalech a sami jeden organizují. Jmenuje se Fawsley Fayre, jde o malou, nezkaženou akci pro asi 800 lidí. Když o ní chtěli napsat The Times, The Egg odmítli, očividně je nazajímají peníze ani hordy lidí. Nemůžeme odtajnit místo konání, ale pokud patříte mezi opravdové fanoušky, určitě si to zjistíte...

Na novém albu ‘Forwards’ nabízejí Ned a Maff Scott svým fanouškům trochu od všeho. Euforické střídání nálad v novém singlu Nothing, originální album pro nové fanoušky a také remixy pro ty, kteří chtějí eklektický výběr breaků, downtempa, house a elektroniky takových jmen jako jsou Mylo, Tocadisco, Fila Brazillia and Oliver Koletzki. Album je kompaktní, plné živého organickéh funku kombinovaného s pozvedávajícími melodiemi, každý track unikát. ‘Funky Dube’ spojuje silnou basovou linku s jazzovým funk nábojem a celé to propojuje delikátním syntetizátorovým obalem. Ta kombinace by podle všech pravidel neměla fungovat, ale funguje. Přidali trochu melodie, a to ne bez důvodně. Našláplé rockovější tracky podkreslují melodické vokály. Větší zastoupení emotivních kytar má na svědomí hlavně nový člen kapely Matt White. Jeho vliv nazval Maff ‘náladový rock’ Elbow a Muse. Kluci také znova objevili indie skupinu devadesátých let Slowdive and Ride a Benm přispěl na nové album Darrena Emerson, čím ještě posílil taneční potenciál The Egg.

Zatímco některé tracky jsou popisovány jako downtempo, něktré patří spíš na taneční parket a svádějí k tomu zvednout se z gauče a strávit noc v klubu. Našláplé bicí a basa v tracku ‘Always There’ jsou základem pro silné, opakující se vokály ve velkém mixu. ‘She’s Terrific’ zní, jako by Coldcut potkali Red Snaper v nějakém špionážním filmu ze šedesátých let - deep, energický funky rytmus a krystalické činely. ‘Venice Beach’ naprosto přesně evokuje relax. Audio obray prlný tropů, hojnosti a pohody, akustická zvlněná kytara v kombinaci s nščím co zní jako dalšé havajská kytara, s natáhlým acid zvukem, obvyklým spíše v mnohem divočejší elktronice. Remixy jsou zastoupeny v podově bootlegu David Guetty Tocadisco remixu původní ‘Walking Away’. Dochází vám to? Že ne? Nedělejte si starosti a jen si užívejte tenhle masivní housový hit.